František Vavřínek se narodil 25. ledna 1914 ve Vsetíně. Ve stejném městě absolvoval obecnou a měšťanskou školu. Jako mnoho jeho vrstevníků i mladého Františka okouzlila letecká technika. Rodiče však měli o jeho budoucnosti jinou představu. Proto po ukončení povinné školní docházky nastoupil 8. června 1929 do učení v Elektrotechnické továrně Josef Sousedík. Během učení navštěvoval i odbornou pokračovací školu. Svého cíle – usednout do pilotní kabiny - se však nevzdával. Vyučil se elektromechanikem a poté si podal přihlášku do Školy leteckého dorostu (ŠLD), která byla součástí Vojenského leteckého učiliště (VLU) v Prostějově. 1. října 1932 přijel František Vavřínek do Prostějova a nastoupil jako dobrovolník do ŠLD – oddílu pilotů. 27. června 1934 ukončil úspěšně VLU a byl zařazen k 9. letce Leteckého pluku 3 „generála-letce M. R. Štefánika“ do Piešťan. Tam vykonal prezenční vojenskou službu. Před odchodem do civilu se František Vavřínek rozhodl zůstat v armádě a stát „délesloužícím poddůstojníkem“. Absolvoval stíhací výcvik a poté byl přidělen opět do Piešťan k 39. letce stejného pluku. Po rozpadu Československa a následné německé okupaci v březnu 1939 byl četař František Vavřínek demobilizován a vrátil se zpět do Vsetína.

František Vavřínek před letounem Aero AP-26..

V červnu stejného roku se rozhodl opustit protektorát a vstoupit do čs. zahraniční armády, která se formovala v Polsku. Byl přijat do polského letectva a byl přemístěn na leteckou základnu v Deblině. Tam ho také zastihl začátek války. Jako příslušník československé pozorovací letky, (Czechoslowacka Eskadra Rozpoznawcza), absolvoval dramatický ústup před blížící se frontou. 13. září 1939 uskutečnila jednotka přelet do volyňské oblasti. Proběhl za nepříznivých povětrnostních podmínek a pro osádku četař Vavřínek-poručík Kilián skončil havárií. O týden později byl František Vavřínek zajat Rudou armádou. Českoslovenští vojáci byli soustředěni v Českém Kvasilově a zimu přečkali u místních zemědělců, kterým pomáhali, a ti jim za to poskytovali skromné ubytování a jídlo. Na jaře 1940 přišel rozkaz k soustředění a přesunu československých běženců z Volyně do internačního tábora Oranky, později byli přemístěni do Suzdalu. Nedostatek jídla, špatné hygienické podmínky a zima jsou pojmy, které se vybavily i po letech československým vojákům, kteří okusili pohostinnost sovětských internačních táborů. Na začátku roku 1941 se dočkal František Vavřínek zařazení do transportu, který směřoval do Velké Británie, kam dorazil po téměř půlroční cestě.

František Vavřínek v polské uniformě. 1939.

Na konci července 1941 byl František Vavřínek přijat do RAF VR (Royal Air Force Volunteer Reserve – dobrovolnická záloha britského Královského letectva) jako pilot v hodnosti Sergeant a bylo mu přiděleno osobní číslo 788157. Absolvoval přeškolení na britskou leteckou techniku a 3. března 1942 se konečně dočkal svého zařazení k operační jednotce – 313. čs. stíhací peruti. Jednotka byla v tomto období velmi silně zapojena do letecké ofezivy. Do zápisníku letů Františka Vavřínka přibývaly záznamy operačních akcí – stíhací nálety, doprovody bombardérů, ochrana Hurribomberů, hlídky nad lodními konvoji.

	Na začátku června obdržela 313. peruť rozkaz k přesunu. Od svého nástupu k jednotce do jejího přemístění k 10. stíhací skupině odstartoval František Vavřínek k dvaceti sedmi ofenzivním akcím. Ve stejném období ztratila peruť při bojových akcích osm pilotů. Nadále se měla „třistatřináctka“ podílet na válečném úsilí v rámci čs. stíhacího wingu. Svůj první operační turnus ukončil František Vavřínek v květnu 1943 a byl přemístěn k výcvikové jednotce v Rednall, kde měl novým pilotům předávat svoje letecké zkušenosti. Dne 7. listopadu 1943 se hlásil František Vavřínek znovu u bojové jednotky, tentokrát měl ale posílit 312. čs. stíhací peruť. Na začátku následujícího roku se čs. stíhací jednotky dočkaly přezbrojení na Spitfiry LF Mk.IXC. Piloti dále doprovázeli spojenecké bombardéry nad území okupované Evropy, přibyl jim však ještě nový úkol – střemhlavé bombardování. Svůj poslední operační let uskutečnil František Vavřínek u 312. perutě 24. dubna 1944. Poté absolvoval několik kurzů. Dne 6. června 1944 byla zahájena dlouho očekávaná invazní operace spojenců do kontinentální Evropy. František Vavřínek chtěl být samozřejmě co nejdříve u operační jednotky, aby mohl aktivně zasáhnout do bojů.
Příslušníci 313. perutě před Spitfirem Mk.VB. Zleva stojí: František Kotiba, Václav Jícha se psem Jarmilkou, Jaroslav Hloužek a František Vavřínek. Květen 1942.
Supermarine Spitfire LF Mk.IXC MJ637 DU-B. 312. čs. stíhací peruť, březen 1944.

Dočkal se 3. července 1944, kdy se hlásil znovu u 313. perutě. Hlavní náplní čs. stíhacích jednotek v posledních měsících války byly doprovody čtyřmotorových bombardérů na cíle, nacházející se na území stále se zmenšující „třetí říše“.
František Vavřínek provedl svůj poslední bojový úkol 24. dubna 1945. Byla to jeho 79. ofenzivní akce. Součet času, který strávil ve vzduchu při plnění bojových úkolů, činil 308 hodin a 25 minut.

Piloti 313. perutě na jednom z kontinentálních letišť. František Vavřínek leží pod křídlem druhý zprava. 1945.

V srpnu 1945 se vrátil poručík František Vavřínek do Československa. Letci, kteří nasbírali mnoho cenných zkušeností ve válečných bojích, se měli stát základem nového československého vojenského letectva. Vojenskou kariéru Františka Vavřínka však ukončila změna politického systému, ke kterému došlo v únoru 1948. O dva roky později byl přinucen armádu opustit.
Ve svém životopise později uvedl: „ … V květnu (1950) bylo i se mnou zahájeno řízení o přeložení do zálohy i s vyhrůžkami, pochopil jsem, že i tato forma politické diskriminace je součástí tažení proti zahraničním vojákům z Anglie. Tehdy jsem se značnou dávkou pocitu hořkosti musel poznat, co je to marný a zbytečný boj. Toto jsem totiž na frontách války nikdy nepoznal… Přes nezřídká příkoří a křivdy jsem se po odchodu z vojenské služby zapojil na obou pracovištích do pracovního procesu se svou valašskou poctivostí a byl jsem v roce 1954 vyhodnocen jako nejlepší pracovník svého oboru v celém podniku. Obdobně jsem byl i u ČSAD v roce 1957 vyhodnocen a také odměněn.“

V polovině šedesátých let minulého století proběhly alespoň částečné rehabilitace lidí, kteří byli neprávem perzekuováni po nástupu komunistů k moci. František Vavřínek se dočkal rehabilitace 5. března 1964 a současně s tím byl povýšen do hodnosti majora. Dne 26. července 1978 zemřel ve vsetínské nemocnici. Přestože byl František Vavřínek ještě za svého života povýšen na podplukovníka letectva v záloze a v roce 1991 mu byla udělena hodnost plukovníka letectva in memoriam, lze říci, že ani těmito kroky se dluh společnosti vůči člověku, který se významně zasloužil o znovuzískání svobody své země v období II. světové války, příliš nezmenšil.

František Vavřínek. 1976.

Publikace má 56 černobílých stran a barevnou obálku.
Obsahuje 53 černobílých fotografií, 5 barevných fotografií a 2 barevné ilustrace letounů.